Přeskočit na obsah

Agostino Vallini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Eminence
Agostino Vallini
Osobní údaje
Datum narození17. dubna 1940 (84 let)
Místo narozeníPoli
Povoláníteolog, katolický kněz a katolický biskup
Alma materPapežská lateránská univerzita
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak kardinála Valliniho

Agostino kardinál Vallini (* 17. dubna 1940, Poli, Provincie Roma, Itálie) je emeritní kardinál vikář římské diecéze a arcikněz lateránské baziliky.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Po studiu katolické teologie byl Vallini 19. července 1964 v Neapoli arcibiskupem Alfonsem Castaldem vysvěcen na kněze.

Vallini vyučoval na teologické fakultě církevní právo a byl činný v neapolském semináři. Jan Pavel II. mu 16. května 1980 udělil čestný titul Čestný prelát jeho Svatosti[1] a jmenoval ho 23. března 1989 titulárním biskupem z Tortibula a pomocným biskupem v Neapoli. Biskupské svěcení provedl 13. května 1989 Michele Giordano. Spolusvětiteli byli Luigi Diligenza a Antonio Ambrosanio.

13. listopadu 1999 byl jmenován biskupem v Albanu a 27. května 2004 prefektem Apoštolské signatury.

Po smrti papeže ztratil v souladu Codex iuris canonici svou pozici ve vedení Apoštolské signatury. Benedikt XVI. ho krátce po svém zvolení v úřadu potvrdil a 24. března 2006 byl Vallini jmenován kardinálem jáhnem s diakonií San Pier Damiani ai Monti di San Paolo.

27. června 2008 se stal kardinálem vikářem římské diecéze a arciknězem lateránské baziliky. 24. února 2009 byl jmenován kardinálem knězem.[2] 26. května 2017 papež František přijal jeho rezignaci na post generálního vikáře římské diecéze. Jeho nástupcem v tomto úřadu se stal Angelo de Donatis.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agostino Vallini na německé Wikipedii.

  1. Annuario Pontificio per l’anno 1987, Città del Vaticano 1987, S. 2066.
  2. Promozione all’ordine dei Pesbiteri dell’Em.mo Card. Agostino Vallini[nedostupný zdroj], v: Tisková kancelář Svatého stolce: Denní bulletin 24. února 2009.
  3. Rinunce e nomine. press.vatican.va [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]